Autor: devene

Tyto dvě veličiny nám ubírají nemálo peněz z naší již tak malé „tobolky“. Proto spousta občanů této země hledá stále levnější a levnější dodavatele těchto energií. Ale jak je najít? Jak si vypočítat kolik zaplatíme celkově? Ušetříme opravdu?
Tato otázka je více nežli sporná. Sice můžete u piva prohlásit, že platíte za kubík či watt méně, ale zase musíte počítat s dalšími poplatky, kterých není málo a jsou značně nepřehledné. Proto lidé přecházejí jinam, kde se domnívají, že náklady na domácnost tím sníží. Zda tomu tak je či není musí každý posoudit ve výsledku sám.

To, že spokojenost se stávajícím dodavatelem není na velké úrovni svědčí čísla, která jsem získal od OTE. (Operátor trhu s elektřinou). Tento operátor totiž zveřejnil přechody zákazníků od stávajících dodavatelů k jinému a jich to plná třetina. Tedy těch odebírajících elektrickou energii. A právě u této energie jde prý o rekordní počet změn.
Ano, je třeba vzít v potaz, že se opět zdražovalo, ale on to nemusí být zase až tak specifický ukazatel. Může k tomu také přispět změna obchodních podmínek, „drobné“ úpravy ve smlouvách ve prospěch poskytovatele, a další a další skutečnost.
Za rok dva tisíce sedmnáct změnilo dodavatele tři sta šedesát tisíc odběratelů.

Pokud chcete i vy změnit dodavatele jakékoli energie, a je zcela lhostejno z jakého důvodu, vždy si to předem řádně promyslete a propočítejte. Vezměte hlavně v potaz, že odchod od stávajícího dodavatele nemusí být zadarmo. Nenechte se nikdy do ničeho tlačit a už vůbec ne na ulici na „rychlovku“. Většinou na to totiž doplatíte později. Právě zde totiž můžete něco přehlédnout, nebo si nečíst co podepíšete, a ve výsledku přijdete jak o peníze, tak o iluze, pokud jste o ně nepřišli již dávno.
Nenechejte se ani zlákat na podomní obchodníky. Prostě, vše, co podepíšete řádně prostudujte i s brýlemi a lupou. Podvodníků je u nás dost.

Tyto dvě veličiny nám ubírají nemálo peněz z naší již tak malé „tobolky“. Proto spousta občanů této země hledá stále levnější a levnější dodavatele těchto energií. Ale jak je najít? Jak si vypočítat kolik zaplatíme celkově? Ušetříme opravdu?
Tato otázka je více nežli sporná. Sice můžete u piva prohlásit, že platíte za kubík či watt méně, ale zase musíte počítat s dalšími poplatky, kterých není málo a jsou značně nepřehledné. Proto lidé přecházejí jinam, kde se domnívají, že náklady na domácnost tím sníží. Zda tomu tak je či není musí každý posoudit ve výsledku sám.

To, že spokojenost se stávajícím dodavatelem není na velké úrovni svědčí čísla, která jsem získal od OTE. (Operátor trhu s elektřinou). Tento operátor totiž zveřejnil přechody zákazníků od stávajících dodavatelů k jinému a jich to plná třetina. Tedy těch odebírajících elektrickou energii. A právě u této energie jde prý o rekordní počet změn.
Ano, je třeba vzít v potaz, že se opět zdražovalo, ale on to nemusí být zase až tak specifický ukazatel. Může k tomu také přispět změna obchodních podmínek, „drobné“ úpravy ve smlouvách ve prospěch poskytovatele, a další a další skutečnost.
Za rok dva tisíce sedmnáct změnilo dodavatele tři sta šedesát tisíc odběratelů.

Pokud chcete i vy změnit dodavatele jakékoli energie, a je zcela lhostejno z jakého důvodu, vždy si to předem řádně promyslete a propočítejte. Vezměte hlavně v potaz, že odchod od stávajícího dodavatele nemusí být zadarmo. Nenechte se nikdy do ničeho tlačit a už vůbec ne na ulici na „rychlovku“. Většinou na to totiž doplatíte později. Právě zde totiž můžete něco přehlédnout, nebo si nečíst co podepíšete, a ve výsledku přijdete jak o peníze, tak o iluze, pokud jste o ně nepřišli již dávno.
Nenechejte se ani zlákat na podomní obchodníky. Prostě, vše, co podepíšete řádně prostudujte i s brýlemi a lupou. Podvodníků je u nás dost.

Díky rozvoji trhu dnes sežene práci opravdu každý. To je samozřejmě velice výhodná pozice. Můžeme děkovat rozvoji trhu a ekonomiky, který přinesl nové pracovní možnosti právě k nám do České republiky. To však staví zaměstnavatele do velice nepříjemné pozice, kdy musí nabízet bonusy navíc aby si pracovníky udrželi. To bývá často nákladné a je to také situace, na kterou nejsou zaměstnavatelé absolutně zvyklí. Dříve byli pracovníci bráni jako biologické stroje, které vykonávaly určitou pozici a plnili normy. Bylo třeba ně dohlížet a spíše negativním způsobem je nutit k práci.
 

Tato situace se však změnila s nástupem managementu, a tak se pohled na pracovníky převrátil. Již nejsou bráni jako stroje, které práci nutíme, ale bereme je jako živé bytosti, které pomáhají plnit cíle firmy. Bylo zjištěno, že pokud jsou zaměstnanci v práci šťastnější jsou také produktivnější. Což generuje zisky pro firmu a můžou být tak spokojení i zaměstnavatelé.

Navíc v poslední době, kdy jsou možnosti práce takřka neomezené je mezi firmami boj o konkurenci. To je způsobeno také nástupem terciálního sektoru, kdy lidé nemusí již tolik pracovat rukama a můžou tak více v práci uplatnit mozek. Většina fyzické práce je tak outsourcována do zahraničí a do rozvojových zemí.

Lidé jsou si dnes navíc vědomi toho, že je o pracovníky nouze, a tak si můžou diktovat podmínky, které v práci dostanou. Jelikož navíc robotika stále není na takové úrovni, aby byli lidé nahrazeni musíme se firmy přizpůsobovat požadavkům zaměstnanců. To je navíc prospěšné také pro firmu, která se snaží motivovat zaměstnance nejrůznějšími způsoby.

Motivaci dělím na:

·         Vnější motivace

·         Vnitřní motivace

Tyto dva druhy motivování zaměstnanců jsou naprosto odlišné, zatímco první způsob se snaží zapůsobit na materiální a fyzickou stránku každého z nás tak druhý typ se zaměřuje spíše na psychickou stránku, pocit seberealizace a sounáležitosti. Druhý typ motivace najdeme v lépe placených zaměstnáních, jelikož jsou zde již uspokojeny základní potřeby, a tedy se můžou rozvíjet potřeby vyššího řádu.

Díky rozvoji trhu dnes sežene práci opravdu každý. To je samozřejmě velice výhodná pozice. Můžeme děkovat rozvoji trhu a ekonomiky, který přinesl nové pracovní možnosti právě k nám do České republiky. To však staví zaměstnavatele do velice nepříjemné pozice, kdy musí nabízet bonusy navíc aby si pracovníky udrželi. To bývá často nákladné a je to také situace, na kterou nejsou zaměstnavatelé absolutně zvyklí. Dříve byli pracovníci bráni jako biologické stroje, které vykonávaly určitou pozici a plnili normy. Bylo třeba ně dohlížet a spíše negativním způsobem je nutit k práci.
 

Tato situace se však změnila s nástupem managementu, a tak se pohled na pracovníky převrátil. Již nejsou bráni jako stroje, které práci nutíme, ale bereme je jako živé bytosti, které pomáhají plnit cíle firmy. Bylo zjištěno, že pokud jsou zaměstnanci v práci šťastnější jsou také produktivnější. Což generuje zisky pro firmu a můžou být tak spokojení i zaměstnavatelé.

Navíc v poslední době, kdy jsou možnosti práce takřka neomezené je mezi firmami boj o konkurenci. To je způsobeno také nástupem terciálního sektoru, kdy lidé nemusí již tolik pracovat rukama a můžou tak více v práci uplatnit mozek. Většina fyzické práce je tak outsourcována do zahraničí a do rozvojových zemí.

Lidé jsou si dnes navíc vědomi toho, že je o pracovníky nouze, a tak si můžou diktovat podmínky, které v práci dostanou. Jelikož navíc robotika stále není na takové úrovni, aby byli lidé nahrazeni musíme se firmy přizpůsobovat požadavkům zaměstnanců. To je navíc prospěšné také pro firmu, která se snaží motivovat zaměstnance nejrůznějšími způsoby.

Motivaci dělím na:

·         Vnější motivace

·         Vnitřní motivace

Tyto dva druhy motivování zaměstnanců jsou naprosto odlišné, zatímco první způsob se snaží zapůsobit na materiální a fyzickou stránku každého z nás tak druhý typ se zaměřuje spíše na psychickou stránku, pocit seberealizace a sounáležitosti. Druhý typ motivace najdeme v lépe placených zaměstnáních, jelikož jsou zde již uspokojeny základní potřeby, a tedy se můžou rozvíjet potřeby vyššího řádu.

Pro lidi je tento sport obecně známý jako ping pong, avšak toto pojmenování je matoucí a špatné, jelikož ping pong a stolní tenis jsou dva rozdílné sporty, sice s nepatrnými rozdíly, ale jsou. Všichni jistě víte, že se stolní tenis, na rozdíl od jiných raketových sportů, hraje na hrací ploše tvořené deskou stolu. Ta je rozdělena sítí na dvě strany. Jsou dvě varianty hry, a to dvouhra, kde proti sobě hrají dva soupeři, nebo čtyřhra, kde soutěží dvojice.

Tento sport vznikl kolem roku 1880, kdy byl, ještě jako čínská společenská hra, přivezen do Velké Británie. Postupným vývojem (nesčetné změny pravidel, míčků na celuloidové, později z celuloidových na plastové) se stolní tenis dopracoval do dnešní podoby. Ačkoli je tento sport rozšířený na rekreační úrovni, mnoho lidí se neuvědomuje jeho technickou a mentální náročnost. V televizi ho tolik nevídáme, jelikož pro oko nezasvěceného diváka nejde o nic jiného než o podání a dvě střely do míčků, přičemž třetí končí v síti. Ve skutečnosti jsou i tyto zdánlivě prosté údery velice náročné na zahrání přes všechny okolnosti, jako například čtení soupeřových rotací.

Ne vždy tomu velela Asie…

Dnes je sídlem většiny vrcholových sportovců stolního tenisu v Asie, a to hlavně v Číně a Japonsku, díky dlouhé tradici, poctivému tréninku a zaručeným tréninkovým metodám. Na mistrovství světa na přelomu května a června 2017 se na prvních čtyřech místech mužské soutěže umístili tři hráči z Číny a jeden z Koreje. U žen to je obdobné, akorát čtvrté místo obsadil místo Koreje Singapur. Takto například vypadá prvních deset míst mezinárodního žebříčku mužů k červnu 2017:

1.       Ma Long, Čína
2.       Fan Zhendong, Čína
3.       Xu Xin, Čína
4.       Zhang Zhike, Čína
5.       Ovtcharov Dimitrij, Německo
6.       Mizutani Jun, Japonsko
7.       Wong Chun Ting, Hongkong
8.       Timo Boll, Německo
9.       Koki Niwa, Japonsko
10.   Chuang Chih-Yuan, Thajwan

Na olympijských hrách se stolní tenis objevuje od roku 1988 a doposud se na prvním místě objevil pouze jeden člověk mimo Koreu a Čínu. Je jím legendární švědský showman Jan-Ove Waldner. Tímto vítězstvím na olympijských hrách v roce 1992 dokázal, že evropský stolní tenis ještě není úplně ztracen a dominující Čína dokáže být poražena. Co se týče českého stolního tenisu, v dnešní době se nejlepší čeští hráči začínají objevovat až pod sedmdesátým místem v žebříčku. Dříve tomu tak ale nebylo. Historickými legendami českého stolního tenisu jsou například Bohumil Váňa, který získal třicet medailí na mistrovství světa, z toho třináct zlatých, všechny kolem poloviny dvacátého století, nebo například žijící havířovský rodák Petr Korbel, nejúspěšnější český stolní tenista současnosti, který dal zabrat mnoha a mnoha asiatům.

Pro lidi je tento sport obecně známý jako ping pong, avšak toto pojmenování je matoucí a špatné, jelikož ping pong a stolní tenis jsou dva rozdílné sporty, sice s nepatrnými rozdíly, ale jsou. Všichni jistě víte, že se stolní tenis, na rozdíl od jiných raketových sportů, hraje na hrací ploše tvořené deskou stolu. Ta je rozdělena sítí na dvě strany. Jsou dvě varianty hry, a to dvouhra, kde proti sobě hrají dva soupeři, nebo čtyřhra, kde soutěží dvojice.

Tento sport vznikl kolem roku 1880, kdy byl, ještě jako čínská společenská hra, přivezen do Velké Británie. Postupným vývojem (nesčetné změny pravidel, míčků na celuloidové, později z celuloidových na plastové) se stolní tenis dopracoval do dnešní podoby. Ačkoli je tento sport rozšířený na rekreační úrovni, mnoho lidí se neuvědomuje jeho technickou a mentální náročnost. V televizi ho tolik nevídáme, jelikož pro oko nezasvěceného diváka nejde o nic jiného než o podání a dvě střely do míčků, přičemž třetí končí v síti. Ve skutečnosti jsou i tyto zdánlivě prosté údery velice náročné na zahrání přes všechny okolnosti, jako například čtení soupeřových rotací.

Ne vždy tomu velela Asie…

Dnes je sídlem většiny vrcholových sportovců stolního tenisu v Asie, a to hlavně v Číně a Japonsku, díky dlouhé tradici, poctivému tréninku a zaručeným tréninkovým metodám. Na mistrovství světa na přelomu května a června 2017 se na prvních čtyřech místech mužské soutěže umístili tři hráči z Číny a jeden z Koreje. U žen to je obdobné, akorát čtvrté místo obsadil místo Koreje Singapur. Takto například vypadá prvních deset míst mezinárodního žebříčku mužů k červnu 2017:

1.       Ma Long, Čína
2.       Fan Zhendong, Čína
3.       Xu Xin, Čína
4.       Zhang Zhike, Čína
5.       Ovtcharov Dimitrij, Německo
6.       Mizutani Jun, Japonsko
7.       Wong Chun Ting, Hongkong
8.       Timo Boll, Německo
9.       Koki Niwa, Japonsko
10.   Chuang Chih-Yuan, Thajwan

Na olympijských hrách se stolní tenis objevuje od roku 1988 a doposud se na prvním místě objevil pouze jeden člověk mimo Koreu a Čínu. Je jím legendární švědský showman Jan-Ove Waldner. Tímto vítězstvím na olympijských hrách v roce 1992 dokázal, že evropský stolní tenis ještě není úplně ztracen a dominující Čína dokáže být poražena. Co se týče českého stolního tenisu, v dnešní době se nejlepší čeští hráči začínají objevovat až pod sedmdesátým místem v žebříčku. Dříve tomu tak ale nebylo. Historickými legendami českého stolního tenisu jsou například Bohumil Váňa, který získal třicet medailí na mistrovství světa, z toho třináct zlatých, všechny kolem poloviny dvacátého století, nebo například žijící havířovský rodák Petr Korbel, nejúspěšnější český stolní tenista současnosti, který dal zabrat mnoha a mnoha asiatům.