Když se řekne „ajťák“, většina lidí si představí muže v nevkusném oblečení, asi s brýlemi, možná obézní, asi s mastným obličejem pokrytým akné, který není schopen běžného sociálního kontaktu (hlavně se ženami), nerozumí některým běžným věcem, ale vyjadřuje se nesrozumitelnou řečí plnou anglicismů, skoro určitě panic, možná žije u maminky, která mu pere, vaří a žehlí, nesportuje (pokud nepočítáme počítačové hry, v nichž je mistrem), nechodí ven, sleduje seriály typu Star Trek, chodí pozdě spát a tak dále. Když si uvědomíme, co všechno světu právě tito „ajťáci“ přinesli, může nám připadat zvláštní, že jsou vykreslováni tak negativně. Bez mobilů, tabletů, internetu a dalších vymožeností si spousta lidí neumí představit život, a tak by si někdo mohl myslet, že ti, kdo tyto „nezbytnosti“ přinášejí, by byli uznáváni veřejností. Ta ale má radši sportovce, jejichž jediným přínosem je to, že je můžeme sledovat, jak mezi sebou soupeří, zpěváky, které poslouchají právě díky IT, a herce, na které se ale nechodí do divadla, ale sledují se přes internet, který tvoří hádejte kdo, „ajťáci“. Neříkám, že běžná představa IT odborníka, je zcela mylná. Jak se říká, na každém šprochu, pravdy trochu. Tyto stereotypy mají ale negativní dopad nejen na „ajťáky“, kterým znesnadňují například hledání sexuálních partnerů. Ubližují i dívkám, které mají o oblast IT zájem, protože jsou odrazovány nejen svým okolím, ale i svými mužskými kolegy, kteří ženy často zesměšňují a zhazují možná proto, že se jim tím mstí za to, že jim ženy upírají naplnění jejich sexuálních potřeb a raději souloží s jinými muži. Více žen v IT by bylo prospěšné celé společnosti: mužští „ajťáci“ by s nimi častěji přišli do kontaktu, což by jim vylepšilo sociální schopnosti, čímž by se mohl narušit onen stereotyp, a ženský pohled na věc by mohl urychlit pokrok. Neříkám, že ženy v IT nejsou, je jich hodně, ale mohlo by jich být ještě víc.